Emoční inteligence předškoláků

Na děti působí řada vlivů, které utvářejí jejich osobnost. Děti jsou zmítány emocemi a často si s nimi neumějí správně poradit. Jak jim pomoci, aby se dokázali s emocemi správně vypořádat? Odpověď bychom mohli najít v emoční inteligenci. 

Emoce provázejí každého člověka od narození. Čím je dítě starší, tím více vnímá okolí a reaguje na ně, emoční škála se postupně zvětšuje. Do konce prvního roku se rozvíjejí pocity radosti, zlosti, překvapení a strachu, postupně se city stávají komplexnějšími a v předškolním období probíhá citová revoluce. Proto je toto období nejvhodnější pro cílený rozvoj emoční inteligence. K tomu, aby bylo dítě úspěšné, je důležité nebát se svých pocitů a překážek, člověk s velkou dávkou emoční inteligence je pak ve výhodě. Osobnost dítěte se v tomto období projevuje egocentrismem, sobeckostí a impulzivností. Prožitky jsou velmi intenzivní, osobní a zároveň se mohou rychle střídat. Jejich emoce jsou navenek silné, ale uvnitř spíše povrchní, hluboké emoce mají většinou krátký průbě. Postupně se rozvíjí i emoční paměť. Emoční inteligence se rozvíjí do takové míry, že dítě začíná chápat příčiny vzniku některých emocí. Novou emocí je pocit viny, který se projevuje na základě rozvíjejícího se sebevědomí dítěte. S rozvojem emoční inteligence děti lépe rozumí svým pocitům, dovedou soucítit s ostatními lidmi a rozvíjí se také vztahové emoce. Důležitou složkou emoční inteligence je empatie. Mladší předškoláci posuzují emoční projevy jiných lidí subjektivně a podle dané situace.  Až teprve okolo věku 5-6 let se tato dovednost více rozvíjí. Proto nejdůležitějším úkolem je, aby si dítě své emoce uvědomovalo. Emoční vývoj by měl být podle psychologů do konce šestého roku dokončen a to, co se v dítěti do té doby utvoří, si s sebou ponese po celý svůj život. Proto by rozvoj emoční inteligence dítěte měl být vždy nedílnou součástí výchovy.